Otužilost

Kytičky se chovají různě. Některé vyžadují permanentní péči, některé naopak klid. Některé kvetou, když se hojně zalévají a přihnojují, některé potřebují být ve stresu a málem umřít. Většinou se tak chovají všechny v rámci svého druhu (ajajaj, botanici, nebijte mě, hierarchie je můj hrob! Jestli to není druh, je to pro mě za mě čeleď! :o) ). Někdy ale překvapí odolnost několika rostlinek, které se zaťaly a navzdory zákonitostem přírody a navzdory špatnému zacházení jedou!

Máme doma bazalku. Oblíbili jsme si v uplynulých letech salát, jehož název mi právě teď vypadl (třeba se vrátí, než to dopíšu), prostě takovou tu dobrůtku z rajčat, mozzarelly, oleje, octa balsamico a samozřejmě hromady bazalky. Loni na jaře jsem v Delvitě postupně zakoupila 3 květináčky pěkných bazaliček a začaly hody. Manžel, můj milý zahradníček, rád pěstuje všechno od semínka, takže hrdinně vlastníma rukama zasel i svou vlastní bazalku a brzy se jeho velký květináč pyšnil mnoha zeleňoučkými rostlinkami. Hezky se o ně staral, měly dost světla, ideální zálivku, lístečky jsme oštípávali s citem a na střídačku, aby se zdroj stihl obnovovat, prostě idylka. Chudinky bazalky kupované strávily dosti dlouhý čas mezi okny, kde se stihly nepěkně opéct na sluníčku, taktak zajít na nedostatek vláhy, začaly tvořit jen drobné lístky a celkově se jim moc nevedlo. Jistě, jakmile jsme zjistili, že jim tolik slunka nesvědčí, přestěhovali jsme je na rozumnější místo, přesto nevypadaly příliš dobře a už nikdy nevypadaly jako dřív. Naše seté prospívaly fantasticky, my jsme vesele hodovali, nacpávali jsme se salátem (jmenuje se Capresse, už jsem si vzpomněla) a půl roku uběhlo jako voda.


Na začátku zimy vysetá bazalka jakožto jednoletá bylina spořádaně uhynula. Chudinka kupovaná ovšem nikoliv. Z květináčků trčí mnoho uschlých stonků, ovšem na dobrých 10 se zelenají lístky. Ano, zelenají. Stále ještě, i teď, na konci března. A my chodíme, pokorně se omlouváme, tu a tam pár lístečků uštípneme a přidáme do jídla a obdivně žasneme. Otužily se? Zahynuly přírodním výběrem jen ty nejslabší rostlinky a ostatní vedle nich dále hrdě vegetují? Je běžné, že to jednoletá bylina, vystavená navíc v jisté fázi života dosti špatnému zacházení, natáhne přes rok?


Je to fascinující. Jen co budu zdravá, začnu se také otužovat. :o)

komentářů 5

Filed under Odstíny šedi

5 responses to “Otužilost

  1. tláča

    jojo, kapréze, můžu třikrát týdně 😉

  2. asTMA

    To jsem při čtení Tvých stránek už pochopila. :o)) Tak tedy – v sezóně ho asi můžu denně, kam se na mě hrabeš. :o))

  3. tláča

    hmm 😉 asi jsem toho na sebe uz docela dost vykecal …často jezdím a u Esa (tygr) mají super sendvič:malá ciabatta (10×10), v ní dva listy salátu a mezi nimi rajcata, mozarellku a trochu bazalky, kapréze zkrátka. Salát proto, by se testo nerozmocilo. fakt trida.

  4. anquetil

    NarciskaMoje milovaná hýčká doma narcisku, co už už hodlá jí rozkvést. Stavím se jí tam na ni podívat, jak její heboučké okvětní lístky se s rozechvěním dychtivě otevírají

  5. asTMA

    Narcisky a pampeliškyNejkrásnější jarní kvítka. Sněženka je první, to ano. Ale narcisky a pampelišky jsou malá sluníčka v trávě. Je to jedno z kouzel jara. Na tohle jsem půl roku čekala. :o) A je to tu. :o)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s