Potěšte svého miláčka!

Kupte své kočičce něco extra!

 


Jedině naše hypersupermegasofistikovaná hračka za neuvěřitelně (pro nás) rozumnou cenu zaujme vašeho čtyřnohého mazlíčka a  dodá mu všechny potřebné podněty, vzruchy, vitamíny, minerály a navrch ještě stopové prvky!


Asi každý, kdo má doma kočku (dobře, vyjímám z toho většinu vesnických „přikrmovačů“, k nimž se šelmičky chodí jen ohřát, nadlábnout, pohladit a vyspat), se někdy vydal do zverimexu zakoupit jí něco na hraní. Nabízí se nepřeberná škála různých blbinek, od nejmenších myšek různých barev a zpracování, přes míčky a škrábadla až po vyloženě propracovaná mechanická zařízení. Člověk se nadchne, řekne si – jó, tohle bude to pravý! A přinese domů kočičce děsně huňatou podložku, na které se na pružině bimbá děsně huňatá myš. Každá kočka zareaguje po svém. Lady si přičichne, blýskne po mně jantarem plným znechucení a pohrdání a s nosem nahoru odkráčí. Výsledek – během dvou let se myši prakticky ani nedotkla – a řídké případy musely být stimulovány. O tom dále. Macík, bezprostřednější a založením veselejší, aspoň do myši třikrát strčí packou. Pak ztratí zájem a jde hledat jiné rozptýlení. Nadále se myši věnuje jen díky stimulu – platí totéž, co u Lady. Dostaneme se k tomu. Spousta různých myšek přílišný zájem nevzbudila, jen když už opravdu není co zabít, na chvilku zaujmou.


Velká závěsná sisalová ryba. Lady – chladný nezájem. Mírná obava. Tohle ona nemusí. Macík – nadšeně ji podědil, jako kotě se po ní učil šplhat nahoru, teď ji sem tam (ale už zřídka) chodí zpacifikovat, aby si jako nemyslela!


Hračka, která se vyloženě chytla, ale pohříchu je málo k dostání. Chlupatá koule či kus péřového boa na tyčce. S tím se umí vyřádit oba, nejraději přes překážky, Macík vleže na prostřední větvi útočí na nepřítele vykukujícího za kmenem. Výborná zábava, cvičí rychlost i instinkty. Macík je rychlejší na zemi, Lady lépe vyskakuje a loví drzé boa poletující ve vzduchu. Bohužel, tyto hračky nemají výdrž, přece jen, drápky a zoubky rozvášněných kočičáků dělají své. Nevadilo by to – kdyby taková hračka byla v prodeji v každém zvířátkovém obchodě. Leč – není.


Zato tam mají „rybičku na udičce“. Nemožná hračka, zájem téměř nebudí, a když se soustředěným úsilím nechá malý tygr vyprovokovat k útoku, na udičce prasknou podstatné součásti a je k ničemu.


Hadrová koule „Šťastná kočka“, napuštěná prý bylinami, které kočku nenechají na pokoji. Ďáblík, první kocour, který prošel naším bytem, zdržel se pouze měsíc a byl posléze vrácen svým toulavým majitelům, se mohl zbláznit. Skutečně vrazil do koule čumák, zaťal drápy všech čtyř a půl hodiny se pokoušel pročuchat až úúúplně dovnitř. Kouli zrasoval k nepoznání a na odchodnou dostal ještě jednu, aby to ukázal i svým právoplatným přisluhovačům. Pořídili jsme Lady a celí natěšení zakoupili další pytlík štěstí. Nezájem. Zklamání veliké, protože my jsme sotva pár týdnů předtím VIDĚLI, že to FUNGUJE! :o) Inu, Lady měla jiný názor. Sebevědomá svébytná bytůstka prostě proťapkala kolem a nenechala se vyrušit ze svého klidu. Po letech vyzkoušeno na Macíkovi – výsledek stejný. Divně vycpaná ponožka. A co jako?


Když už člověk má pocit, že se mazlíčkovi zkrátka nezavděčí, zjistí, že jsou osvědčené recepty, které prostě nezklamou. Že zverimex je zbytečně daleko. Že hračky leží všude kolem, nebo nás stojí jen minimální námahu je vyrobit. A těm prostě chlupáčkové neodolají. Sníte čokoládu? Fajn. Ze staniolu, nebo alobalu nebo jak se ten blýskavý nesmysl jmenuje, užmoulejte v dlaních kompaktní kuličku. Hoďte na zem. A uvidíte. Lady je rozená fotbalistka. S kuličkou umí nevídané fintičky, dokonce ji aportovala, když byla ještě jedináček. Tedy – aportovala. Je kočka, že? Takže ji přinesla a položila minimálně 5 centimetrů od vaší ruky. Nebo do hrnku s čajem. Nebo někam, odkud ji nemůžete vylovit. A pak si sedla a vyčkávavě hleděla. Případně dělala různá pomyslná gesta – tak dělej! Házej! Co máme Macíka, za kuličkou sice běhá a hraje si s ní dál, ale už ji nenosí. Nešť. My si pro ni klidně dojdeme. :o) Macík má kuličku taky rád, ale do skutečného varu ho přivedou víčka od pet lahví. Hokejista od přírody. Schopný oranžový kotouč hnát přes celý byt (Přes 2 vysoké prahy! Má zmáknuté i zvedáky!). Nejlepší jak u kuličky, tak u víčka, je našťouchání někam do nedosažitelna a pak urputná snaha to „ulovit“. Případně Macíkův extrakousek – hokej pod rotopedem. Jako puk může posloužit ledacos. Dokonce může dojít k nevídané symbióze. Macík v nestřežené chvíli čórne mlíčko do kávy, přinesené odněkud, kde neposlouchali, že bez, zahraje s ním několik riskantních herních situací, svými obrovskými drápy samozřejmě nakonec nevyhnutelně prorazí víčko a tiše se zdejchne. Sám se ve smetánce nijak nevyžívá, takže o hračku ztrácí zájem. Lady pro změnu nečekanou lahůdkou nepohrdne a klidně okolní parkety očistí, než se na to přijde.


Jako vítaný nepřítel poslouží cokoliv, co k tomu není určeno. Uschlý list. Květina ve váze. Koneček stužky při zabalování dárku. Kdysi dávno i pohybující se tužka při psaní. Veškerý hmyz.


A pak jsou tu předměty, u kterých by nás ani ve snu nenapadlo, že se mohou hračkami stát. Kupříkladu krabička čaje na lepší usínání Nervová čajová směs, jež náhodou při manipulaci spadne na zem. Vzpomínáte si, co bylo řečeno o hadrové kouli „Šťastná kočka“? Lady strávila s první krabičkou čaje dobrou hodinu a půl v těsném objetí, skončilo to naprostou destrukcí krabičky a obsahem sáčků rozmašírovaným všude kolem a vetřeným do srsti, ovšem Lady skutečně šťastná jako blecha. Výsledek? No jistě, kupujeme čaj pro ni. Dodatečně zjištěno, že základním stimulantem je nejspíš kozlík lékařský. Pročež zakoupena samostatná droga. Výsledek? Nad očekávání. Šílenství se zmocňuje obou našich mícánků. A tak vychytrale čas od času strkáme do sáčku s kozlíkem různé ty zapomenuté či odmítané hračky a pak jen pobaveně sledujeme prudké přehodnocení postoje. :o) A že po tom zůstává na podlaze brajgl? No a? Smetáček i vysavač jsou po ruce. A pro to nelíčené potěšení člověk rád sehne i hřbet. :o)


 

komentáře 2

Filed under Mňau-hovádka

2 responses to “Potěšte svého miláčka!

  1. Zkusila jsi po velikonocích pomlázku? Moje kočky se po ní můžou uhnat :)) A na vánoce zase loví ozdoby a řetězy 😉

  2. asTMA

    ad. FadeNo pochopitelně. :o)) Už při pletení se mohly zbláznit, lovily, prchaly, vzrůšo, žůžo dobrodrůžo. :o) A pak opět stužky, to je prostě neodolatelné. :o)) Pomlázka tu leží doteď, ještě tak týden je necháme juchat a pak šup s ní do komory. :o)) Ozdoby ani tak ne, ale ze řetězů jsou jak urvaní ze řetězu. :o))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s