Nechť je jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle.

Stráfa musí bejt stráfa.

 


Když přišel správný čas, vypravila jsem se hromadou přes celou metropoli pro chlupaté klubíčko beze jména. Naivní, na svůj věk pozoruhodně nezkušená, z nemotorizovaného zázemí, vyjela jsem s holýma rukama převzít ten poklad. A tak se stalo, že jsem si na parkovišti před jedním z DIY chrámů vyzvedla naši heboučkou princezničku Lady a jela zase přes celou metropoli opět hromadnými prostředky, tentokrát ovšem s malou neposedou v náručí. Odmalička byla zvídavá, takže měla tendence rovnou vyrazit na průzkum okolí, ať už pod zemí, nebo nad. A nevyhnutelně se tím prolomily ledy na lidských srdcích a neznámí/é přistupovali/y, aby se pokochali/y a rozplynuli/y v nadšeném pošišlávání. Všichni mi kladli všetečné otázky, které mě uváděly do rozpaků, všichni si chtěli na tu plyšovou krasavici sáhnout. Na zastávce tramvaje se se mnou dokonce dala do řeči scvrklá stařenka, která mi povyprávěla o své kočičce, jaká je to potvůrka zlobivá a vybíravá, že už nechce jíst skoro nic jiného než slezinu (přeslechla jsem, zda byl specifikován zdroj, ve slezinách se nevyznám), pro kterou musí jezdit až táááámhle bůhvíkam a tahá to zase až tůůůůhle domů. Hladila jsem teplé klubíčko rukama už celýma bolavýma a zamyšleně jsem poslouchala bábinku. No tak TOHLE tedy já dělat nebudu. To tak. Přece se nenecháme ochočit a nebudeme jezdit do horoucích pekel pro obskurní pitominy, abychom uspokojili mlsný jazýček malého tyránka! To ani náhodou! Pěkně bude dlabat, co dostane!


Ach, naivito prvorodiče! :o) Vyposlechla jsem rady, kterak krmit, střídat „suchou“ stravu s „mokrou“, nedávat jen granule, taky konzervičky, do nich drolit chleba, aby to bylo trochu naředěné, tu a tam uvařit nějaké to masíčko se zeleninkou, jen ať to má mículka pestré. Koupili jsme konzervu a granule pro koťátka. Kus konzervy se snědl, granule se snědly. Další kus konzervy osychal v misce. Kdepak, beruško, žádné vylomeniny, dokud to nesníš, nic dalšího nebude. Den druhý. Konzerva osychá. Krutibrko! Je to kotě! Nemůže být dlouho bez jídla! Oschlá hmota do koše, granule do misky. Granule zmizely jako kouzlem. No počkej, lotryně, tohle ti procházet nebude! Masíčko se zeleninkou, na drobné kousíčky. Osychá. Den. Druhý den zvítězil strach ze zkažení, masová směs pryč, konzerva do misky. Osychá. Kotě se ztrácí před očima. Hernajs!!! Tak granule. Zaprášilo se. Další den granule. Zaprášilo se. Další den granule. Ubylo jen pár. No fajn! Granule do pytlíku na později, konzerva do misky. Osychá. Skřípění zubů je slyšet až přes park. Masíčko ne, konzervy ne, granule už taky asi ne. Tak CO TEDA?! Zkusíme jiné granule, kočky prý milují pestrost. Dva dny s novými granulemi. Posléze opět znechucení. Takže – pravidelné střídání dvojích granulí. Zkoušíme nové příchutě. Některé nám jedou, některé ne. Postupně se ošklíbáme na všechno, co jsme jedli před dobou kratší než týden. Občasné pokusy „dokud nesníš…“. Pravidelný souboj vůlí – and the winner is – jak jinak – Lady. Při pokusech ochutnána i reklamně provařená značka, která ovšem obsahuje příliš mnoho solí. Kočka nadšená, my už méně. Zejména když pasivní rezistencí postupně nezdravá značka vytlačí ostatní, sice také nezdravé, ale přece jen o chloupek méně. Takže střídáme příchutě nezdravé značky a sem tam po drahně dlouhé době uspějeme i s jinými – a jen na jeden den. Opakované pokusy s konzervami, taštičkami, paštičkami a jinými hloupůstkami se nedaří. O masíčku vařeném doma ani nemluvím. Jenže – nechte umřít kotě hlady, zvlášť, když je ještě ve vývinu! Maximum, co jsme vydrželi, bylo 3 a půl dne. Vítězí potvora. Vzpomínám na bábinku se slezinou a v duchu se posmívám sama sobě. Jojo, paní Chytrá. Pan doktor potvrzuje – když nechce nic než suché, klidně dávejte jen suché, ale hojnost vody. No, to víme a činíme, pochopitelně. Když nechce nic než ***, dávejte ***, chápu, že se přesvědčit nedá. Ale oba víme, že to neprospívá. Ano, ano, pan doktor ví své, zná kočky, co nechtějí, nevezmou, a kdyby ses, človíčku, zbláznil! A tak jsme skončili se suchou nevhodnou stravou, občas proloženou lžičkou nějakého jogurtu. Pravda, i tady máme svoje favority a naopak značky, kterých se netkneme ani klackem. Kupodivu se naše preference shodují a odmítanou značku nezazlívám. Přes veškerou reklamní masáž je to jogurt jen podle jména a balancuje na hraně hygienické únosnosti. Nu, aspoň v jogurtech jsme zajedno.


S příchodem Macíka se věci změnily. Macík je šlechtic rodem, z nejlepší rodiny, s doporučením stravy dražší, avšak prý zdravé. Pan veterinář potvrzuje, přikyvuje. Dobrá, koťátko je na to zvyklé, uvidíme, co to udělá. Granule jsou nevzhledné, žádná jako-zeleninka, žádné vtipné tvary, žádné barvičky, jednolitá nevábná hněď, bobky jeden jako druhý, zápach nelibý. Pochybnosti by se daly krájet na tenké plátečky. Koťátko cvalík spokojeně rochňá tlamičkou v misce a láduje se, až má za ušima boule. Lady jídlo dlouhý čas ignoruje a hubne až na kost – ze stresu. Nový člen rodiny se nevčlenil hladce. Ale po čase přichází k misce, přičichne, ochutná, zasedne a začne se cpát. Jeden den, druhý den, třetí den, osmý den, kupujeme další příchutě, střídáme, kočičáci pěkně papkají. Zázrak? Kdo ví? Změna patrná na první pohled, srst lesklá, hustá, kočky živé, skotačivé. No a je to. Stojí to o pár korun víc, ale zase ušetříme za vyhazované porce. Kočičákům to svědčí. Lady dál chodí užírat jogurty, Macík má raději pacholíka, oba občas dostanou kousek syrové ryby či kuřecího masa. Zpestří si jídelníček a dál spokojeně chroustají granulky. A já se raduji ze štěstí v neštěstí – přece jen – on-line zvířátkový obchod doveze pytle granulek a steliva až k nám domů, nemusím se trmácet do kamsi pro slezinu a jiné nepředstavitelné orgány.


Chvíli jsem z toho měla mindráky, že neumím svá zvířátka umravnit, aby jedla to, co JÁ řeknu. Že je to výchovná chyba, že se to vymstí na jejich zdraví, že někde něco dělám špatně. Ale zkušenosti jiných mě uklidnily. Kočku prý lze naučit na vegetariánskou stravu. Stejně jako psa. Kamarádi makrobiotici to vyzkoušeli. Koťátko jim bezmála zemřelo hlady. Nakonec rezignovali a uchýlili se alespoň k povoleným rybám. Je to pro mě zadostiučinění? Ano, je. Nejsem v té slabosti sama. ;o)


 

komentáře 4

Filed under Mňau-hovádka

4 responses to “Nechť je jak je, ty se neuč vymýšlet v jídle.

  1. aTeo ;)

    Nebudeš mi věřit,ale víc než 1O let jsem se nedotkl kočky. Tím se nechlubím, jenom to konstatuju…

  2. To je docela přesný. Naštěstí jsem zjistila poměrně brzo, co ty potvory kočičí žerou. Taky dost pomohlo, že jsou dvě, protože na sebe vzájemně žárlí a tak sežerou i to, co by normálně vůbec ani nevzaly na vědomí :))

  3. asTMA

    ad. Teo:o)) Vzhledem k tématice mám chuť Tě pochválit, protože požírání koček je opravdu barbarské, ale obávám se, žes to myslel jinak. :o)

  4. asTMA

    ad. Fade:o)) No, jak jsem napsala, s Lady to bylo o nervy, fakt jsme to zkoušeli dlouho. :o)) Oni totiž ty granulky normálně v super-, hyper- a bůhvícoještěmarketech nemají, ty jsou jen ve zverimexech – a taky ne ve všech. :o)S tím, že dva žerou líp – svatá pravda. :o)) Někdy vysloveně pořádají žrací závody. :o) Ale Lady nejdřív musela strávit přítomnost vetřelce a fakt, že jedináček už z ní nebude. Teprve pak se zase dala do jídla.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s