Natřískáno

Po době dlouhé tak, že se to nezdá možné, přišel den opravdu natřískaný. A nabíjecí. A nádherný.

 


Historicky po x (číslo větší než moc) týdnech první sobota nevěnovaná práci ani v náznaku. A to oboustranně. Sluníčka mraky. Pohody taky. Výletík do fakultní botanické, kde byla zchroustána dvě obrovská jablka, načicháno přemnoho jarních vůní, vyfoceny raritky, z nichž zařadím jen jednu, která mě ovšem nadchla převelice. :o) Foto č. 1 – pečlivě vypletý kousek záhonku se smetankou lékařskou a s popiskem (promiňte mi kvalitu, na popisku je opravdu popisek, ale vzhledem k velikosti fotografie nebude dosti vidět, stejně jako včeličky na kvítcích.) Druhá fotografie zobrazuje jejich příbuzné, žijící hippiesácky metr od nich (za cestičkou) v husté trávě, hned vedle zvláštních violek, o trošku světlejších než normální fialky.


15  16


Ve skleníku korely, amazoňan, cykasy, kvetoucí všechno možné, opuncie obrazily tak božsky, že by se s nimi člověk pomazlil, kdyby nevěděl, že by si pak 3 měsíce tahal z hnisajících ran drobné ostny, banánovník s trsem zelených banánů, papájovník s více i méně zralými plody, citronovník se dvěma nádhernými žlutými citrónky, kaktusy v květu, podrost šťavnatý, že má člověk co dělat, aby ho nešel okusovat, prostě všude barvy, vůně, nádhera. Domů s námi odešly tři malinké masožravky, které se nastěhovaly do akvárka k ostatním. Paní v pokladně roztála, takže místo mechanického vyjmenování směrů a typů flory nás při odchodu zdravila přímo srdečně. Cestou ven ze zahrady nás natolik konsternovala tanga jedné přidřeplé slečny, vystavená na odiv celému světu, že nám z toho před nosem ujela tramvaj. :o)


Pro jednu tramvaj slunce nesvítí, a tak jsme usedli, ještě chvíli vstřebávali pohodu kvetoucího ostrůvku uprostřed města a zvolna došli na tu druhou. Na uzlovém místě jsme se rozžehnali, masožravky a Nejmilejší odjeli dom, já na Větrník. Čtvrtá hodina je nejvhodnějším časem pro večeři, pročež jsme se Skřítečkou a Duhou pojedly něco velkoživotních dobrot (já jsem solila, umřu dřív :o)), popronášely něco radostných slov, neb se vídáme méně než zdrávo, a vyrazily jsme vstříc kulturním zážitkům. Jeden na nás čekal již na Hradčanské, poněvadž kolem nás se valila řeka Ostravaku a černých policistů. Probodávali nás očima a řvali na nás, co jsme my Pražáci zač! (Já jsem z maloměsta ve Středních Čechách, Skřítečka a Duha jsou Moravandy.) Pobavilo mě, že i kdybychom rok nebyly venku, pokaždé vyrazíme vhod. Vloni, kdy se Baníčkáři vylodili neplánovaně už v Libni, jsme jely prakticky ve stejném složení z Českomoravské do Miškovic. :o) Letos stejně jako tehdy rozdovádění Slezané poplácávali MHD, dnes tramvaj, tehdy autobus. Naštěstí tentokrát vše nejspíš probíhalo podle plánu, protože řeka barevných i černých se provalila, následována černými na koních a v bílozelených autech. A provoz se šťastně obnovil. :o) Nasedly jsme do vytouženého spoje, dorazily tam, kam v pondělí míříme zase, šťastně jsme následovaly modrou batiku za kostel a nalezly DDM, vystoupaly jsme do prvního patra, zakoupily barevné lístky a zaujaly jsme místa „místní honorace“, tedy uprostřed první ze tří řad. K naší radosti dorazili ještě sboroví přátelé Modla a LaScallák, zatímco po zvoucím Padesátníkovi nebylo ani stopy, a koncert započal. Stručné shrnutí: dívčí sbor z Německa byl fantastický, všichni jsme se zamilovali do dívčiny zpívající neskutečné výšky v sopránu i hebké hloubky v altu, podle momentální potřeby. Školený hlas, charisma, zářivé oči. A prožitek. A pro nás zážitek. Spektrum – seznámení s alikvotním zpěvem. Jestli se tohle nenaučím, mohu svůj život považovat za ne zcela využitý. Fantazie. Vysoké flétnové tóny nad zpívajícími hlasy, přes celkem mizernou akustiku sálu vytvářely dojem prostoru až chrámového. Tohle slyšet někde v kostele a asi umřít. Společný závěr – geniální. Nové písně etnického charakteru musí být zcizeny. Při odchodu dorazil Padesátník s kamarádem Dárečkem. Pověřen získáním partitur na africké ňamky. Hromadný odchod do útulné hospůdko-kavárničky s báječnou atmosférou. Někdo jedl, někdo jen pil, řeči se mluvily, hodiny tekly. Intelektuální hody po dlouhém strádání. Svět, kam se možná někdy vrátím. Avšak nejsem typ na tahy do rána. Takže první odpadlík.


Nad kostelem kulatý měsíc, snad že by úplněk? Možná. Nebe švestkově modré, měsíc výjimečně bílý. Na zastávce tramvaje čas asi 12 minut, cesta tramvají kolem půl hodiny. Společnost – kniha Chladnokrevně, Truman Capote. Nějak není chuť číst věci lehké a veselé. Hltám písmenka, ukládám obrazy do paměti. Noc je voňavá, loňská rarita po dojezdu ohledána a zjištěno, že třešňová větev ze sakury před hotelovým minaretem zmizela. První letošní zklamání. Loni nebyl fotoaparát, letos není větev. Ale měsíc dál klidně bíle zářil, takže zklamání spolknuto a nastoupena krátká cesta jarní nocí od tramvaje domů. Z dálky pohled na modře doutnající okno – Jamie Oliver vaří a konejší upracovanou dušičku Nejmilejšího. Potlačila jsem touhu zůstat venku ještě drahnou dobu a dívat se na ten uhrančivý měsíc – tyhle jarní večery a noci mi dávají zabrat. Proč se musí spát?


Doma pročítám poštu (a zastydím se za nezodpovězené zprávy z celého týdne), posílám krátký vzkazík Skřítečce i Duze, spolu z komerčním odkazem – doufám, že mají v prasátkách hromady dukátků a oblečou se od hlavy až k patě – přikládám Honzíkovu cestu a chystám se na lože. Nohy bolí, připálený nos nemile hřeje, ale pokud jde o baterky, mám ostře nabito. :o) Díky všem, kdo se podíleli. Z tohohle chvíli vyžiju. :o)


 

komentářů 8

Filed under Odstíny šedi

8 responses to “Natřískáno

  1. anquetil

    Až ti závidím, jak nádherně plný a ušlechtilý den máš za sebou. Ke všemu bych ti kousek písl, ale to by byla dlouhatánská roleta až na ten červenej koberec, co mám pod nohama.To v našem, proti tvému jen provinčním městečku, máme taky botanickou zahradu, přišpendlenou na přírodovědeckou fakultu. Ačkoliv tam taky rád chodívám, raději se florou kochám in nature… :))) Knížku "Chladnokrevně" od Trumana Capote mám ve své knihovně taky a netuším, jak může taková úděsná věc být tvým společníkem před usnutím, i když je to mistrná psychlogická studie pachatelů. Šokoval mne kdysi stejnojmenný film, natočený podle skutečné události skoro reportážním způsobem. I výčet hudby, kterou jsem dnes poslouchal, by byl dlouhý a v mém nitru ještě doznívají všechny ty hladivé tóny. Tiše tu klovu do klávesnice a město i sousedé pode mnou už dávno spí. Nad mým bytem je už jenom nebe. Právě jsem se byl kouknout venku na tvůj kulatý měsíc, který tu mlčky stříbrně visí. Zvědavě nakukuje do mého prázdnotou zívajícího lůžka a slibuje, že i dnešní noc, jako tolik předešlých, bude mým jediným společníkem. Krásnou stříbrnou noc!

  2. asTMO,to byl moc pěkný den. Asi taky brzo vyrazím někam za kulturou (a tím nemyslím na fotbal…). V Technickém muzeu má výstavu H.R.Giger, tak se možná půjdeme s kamarádam podívat.Tanga, jež nám předvádí přidřeplé slečny mne také konsternují – je to prostě pohled, na který si nikdy nezvyknu…Hudba a čtivo – to jediné, co mi zpříjemňuje pracovní dobu. Nic tomu neubírá, že místo dívčího sboru hrají mi tu Clawfinger a Tvé Chladnokrevně od Trumana Capote u mne zastoupila Francouzština pro samouky autorské dvojice Pravda/Pravdová…

  3. tláča

    jéééé, pampe lišky 🙂

  4. Hned bych si lehl do té "trávy". 🙂

  5. asTMA

    ad. AnquetilBotanickou u Vás znám, za dávných časů jsem tam dělala přijímačky na fakultu, takže jsem se byla kochnout. :o) (Tehdy jsem si ještě myslela, že biologie je můj osud. :o))Já mám ráda přírodu kdekoliv a jakkoliv – a v botanických zahradách se většinou přinejmenším pozná to, že to ti lidé mají rádi. Botanická u fakulty mi přirostla k srdci obzvlášť, ačkoliv ta druhá, v Tróji, je zase úplně jiná a jinak báječná. A ta, co je v Liberci, je také fantastická. Prostě – prostě ať už jsou to zahrady, nebo je to venku, mám to ráda.Úděsná věc to je, ale výborně napsaná a velmi dobře přeložená (ač mám místy pochybnosti, teď, po letech, co jsem to četla). Ale život nejsou jen věci krásné. A přiznám, raději "úděsný" Capote, než Kostka Neumann. O tom, co proti němu mám, si můžeme popsat jinak a jinde, jen mě to tak napadlo jako srovnání, protože vím, že Ty ho rád.Dnešní večer trávím ve společnosti rádia Classic a dělají mi radost. Přestože už nebude noc tak jasná a zářivá, mě budou hřát dozvuky těch melodií.Krásnou dobrou noc.

  6. asTMA

    Galahade,den to byl fantastický, po dlouhé době jako jiskra. Přiznám se, že nejsem právě nadšenou fanynkou technických udělátek, takže sice jsem v Technickém muzeu byla víckrát, ale pouze jako doprovod synovečka jásajícího nad mašinkami. :o)Tahle přidřeplá slečna měla s tangy venku z kalhot prakticky půlku bezpochyby půvabného pozadí, čímž mě rozesmála a Nejmilejšího potěšila. :o) Ano, kdyby si na to člověk zvykl, už by to nemělo ten estetický účin. :o)Clawfinger hrají báječnou muziku, dlouho jsem je neslyšela, ale zase si je vyhledám. :o) A francouzštinu chválím, je to krásný jazyk. Taky bych měla oprášit ty zbytky…Taktéž přeji krásnou dobrou noc. :o)

  7. asTMA

    Tláčo,já jsem taky volala "jééé". :o) Miluju pampelišky, mám je v top 5 nejoblíbenějších kvetoucích. :o) Jsou jako sluníčka – to je moje. :o)

  8. asTMA

    ad. JirkaÚplně Tě chápu, taky jsem měla tu touhu, ale ten proužek trávy nebyl tak široký. :o) Ovšem v nejbližší době se chystáme do druhé botanické, kde se opravdu na trávě spokojeně polehává. :o) To mám moc ráda. :o)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s