Nejlepší stop je za svítání

Jan Jícha; Nakladatelství Olympia, Edice malých cestopisů. Jak, kdy, s kým, s čím, kolik na cestu peněz s sebou, a dá se to zvládnout bez nich? Odpovědi vám přináší tato knížka.

 


Z prostředka:


Když jsem se před časem vrátil z cesty a chystal se na další, řekla mi jedna moudrá dáma, jejíž schopnosti se dotýkají ezoterických výšin, že „to tam někde musím mít“, rozuměj „to“ cestování „tam“ v minulých životech. Ano, člověk se narodí jen jednou, ale vtělit se snad může víckrát, protože jinak by to měly jisté duše pěkně pohnojené. Nevím, nakolik můžu jejímu výroku věřit – copak existují duše definitivně cestovatelské, které nevydrží za pecí v žádném ze svých vtělení, v době slovanské putují k Řípu, ve středověku do Svaté země, za obrození zase k Řípu, před holocaustem do Svaté země a na socialistický školní výlet pro změnu k Řípu? Copak si to nemůžou odjezdit během jednoho života a pak mít klid a sedět v zázemí a eventuálně ošetřovat vracející se pocestné, podávat jim antimalarika, antidepresiva a antiprůjmitiva?


I ba ne, málokterá duše je nadána takovou moudrostí, aby se vyjezdila za jediný život. Má-li člověk v sobě puzení, že nenajde klid, dokud nepolíbí nárt svatého Jakuba v Compostele či svatého Olafa v Trondheimu, pak prostě musí jít a líbat a po vykonané pouti ho nejspíš napadne další svatý nebo i nesvatý a řekne si: Tam jsem ještě nebyl, nebo Tam se mi líbilo, tam se musím zase podívat, a už jede a jezdí a jezdí, dokud se úplně neošoupe, na cestě umře nebo je zabit, případně sedí zabalen v dece v domově důchodců a nad zašlými fotografiemi mumlá: Nojo, tak do toho Reykjavíku už jsem to nestih… Takový nadšenec má téměř nabeton, že až se vtělí příště, bude zase lítat, pobíhat nebo popojíždět, podle toho, jaký dopravní prostředek bude v daném období a lokalitě v trendu.


A ze začátku:


Začátek


Být synem bohatých rodičů není vůbec jednoduché.


V tomto smyslu mám život usnadněný. Moji středněvrstevnatí rodiče nám nikdy netajili, že budou-li se dál každý druhý rok zdražovat tramvajenky, neušetří naše rodina nikdy ani na ojetou rollsku. Od dětství mi bylo jasné, že pokud chci užívat luxusu, musím se přičinit sám.


Jestli ale čekáte, že začnu vyprávět o dětství naplněném dřinou, dennodenním bramborovým menu a jedním párem bot sdíleným se smečkou sourozenců, tak jste na omylu. Kdybych byl chtěl, složilo by se mi příbuzenstvo na zájezd kamkoli, protože jsem hodný kluk a je na mě spoleh, že v cizině nepropadnu drogám. Jenže práh dospělosti, to je z druhé strany práh vlastního domu, a pokud jsem ho měl překonat, nemohl jsem zůstat zároveň uvnitř i venku.


 


Knihu Nejlepší stop je za svítání nabízí i internetové knihkupectví Kosmas.


Další knihy téhož autora:


Prevít na vysoké škole aneb Jak vystudovat a nezblbnout


Prevít v cizích službách aneb Špiónem na vysoké: pravda o studiu v zahraničí, o Němcích, ptácích a Temelínu (obojí Nakladatelství Ivo Železný – ale pozor, červená knihovna to není! :o))


 

komentáře 2

Filed under Řekni, koho čteš

2 responses to “Nejlepší stop je za svítání

  1. to rozhodně zní zajímavě 🙂 možná se při své další návštěvě stověžaté poohlédnu po tomhle namísto po své obvyklé sci-fi nebo fantasy 😉

  2. Laura

    Prokrista on už zase něco vydal? :-)))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s