Jak chutná slaměný hřích?

Sladce, ach, tak sladce…

 


Přijela Čarodějka a pobyla nějakých takových 24 hodin. Co se za tu dobu dá stihnout? Inu, Jack Bauer by mohl vyprávět. Leč kdyby někdo náš společný pobyt pozoroval, nejspíš by řekl, že jsme nestihly vůbec nic, že jsme čas nevyužily, možná dokonce, že jsme ho zbůhdarma utratily. Nenechte se ale mýlit! Aby měl čas obsah, nemusí být zdaleka naplněn horečnou činností. My jsme prostě odpočívaly. A to ne nějak aktivně! Aktivního odpočinku si obě ještě užijeme, až nás to bude mrzet. Kdepak. My jsme čas propovídaly, prodívaly, pročetly, promazlily s kočkami, projedly, propily, prospaly a jen tak proležely. Za vrchol naší aktivity je třeba považovat dnešní výlet do obchodu za účelem ulovení snídaně (Jan Hus promine – Delvita zavírá pouze na Nový rok) a následně výrobu obědovečeře – smaženého květáku  (Haló, Tofu, na telepatické lince máte další hovor – copak budeme vařit zítra? :o)). No dobrá, přiznávám, že jsem chvíli i pracovala, když si Čarodějka četla a když se dívala na jeden z filmů. Ale já nejsem workholik! To ti, kdo mi volají z dovolených a naléhají! Vzato kolem a kolem, byl to kouzelný den. Nic jsme nemusely, nebyly jsme samy, nebylo nás moc, nikdo nás do ničeho nehonil (až na ty zuřivé telefonisty, ale budiž jim odpuštěno!) – a hlavně – dva smrtelné hříchy (lenost a obžerství) jsme dozdobily hříšně drahou zmrzlinou. Nebyla to ta nekřesťansky drahá, o které se nám v noci zdávají divoké sny. (Znáte Häagen-Dazs? Ano? Tak snad víte, o čem mluvím! Ne?? Tak to se radši ani neptejte!) Byla to ta o facku „levnější“ (ačkoliv v kontextu je toto slovo naprosto nepatřičné), plná ořechů a javorového sirupu… Prostě ta hříšně drahá, kterou si ovšem dokážeme přijatelně zdůvodnit. Jednak jsme si ji zasloužily (Kdo to byl?! Kdo řekl, že ne?!), jednak to byl výjimečný den a ten žádá výjimečný přístup. A tak jsme k němu také přistoupily, zakoupily, požily. Celou. Áááách!


Čarodějka už je doma, pečuje o největší ze svých dětí, které už na tábor mezi drobotinu nevezmou, a já – já zase pracuju. V příštích dvou letech to chci dotáhnout na baronku, víme? :o)


 

komentáře 4

Filed under Odstíny šedi

4 responses to “Jak chutná slaměný hřích?

  1. Laura

    Já to nebyla!!! Jé, vy jste se měli…Tak ať ho čarodějka přihlásí na tábor KOČJ, tam je nejstaršímu "dítěti" asi 30 :-)) Bere se tam bez věkového omezení 🙂

  2. asTMA

    Laura: :o))) Lauro, Lauro, tomuhle nejstaršímu "dítěti" už táhne spíš ke 40. ;o)) A podstatné je, že tábor KOČJ je stovky kilometrů vzdálen jeho zájmům. :o)) Ale jinak díky za tip, třeba se tam příští rok vyšlu sama. :o)))

  3. Laura

    Hihi, Jak víš, jakým zájmům je tábor KOČJ přiblížen??? Zdá se, žes podlehla jistému všeobecnému pomýlení 🙂 Myslíš, že kdyby byl takový, jaký si myslíš, že bych tam dostala to SVÉ veliké dítě? Hihihi… Já se táááák těšíííím 🙂

  4. Dneska ani zítra ani pozítří se nevaří. Odpojuje se sporák, rozebírá se linka, jídelní stůl vynáší na dvůr, do příborníku nakukují vrabci, pes očuchává hrnce. Alézi si koupil štětku na malování a už to brzy vypukne ;o)Halooooo asTMO kde jsííí? Krásná ozvěno v prázdné místnosti ;o)))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s