Pod víčky

Tomu, který by se vešel pod spoustu tajemných názvů, ale ani jeden by nenesl stopy negativního hodnocení.

 


Včera jsem usínala dlouho, déle než kdy jindy. Ale psala jsem jen jeden dopis. Už pochopitelně nevím, co všechno v něm bylo. Zlomky všech vět, které se mi derou na prsty, když spolu spřádáme hovory; těch vět, které polykám, protože se prostě psát nehodí. Jsou to jen útržky vzpomínek, jež by však v kontextu zněly divně – a tak zní jenom v mojí hlavě a já je zaháním. Protože jsme už někde úplně jinde. A je to dobře, víc než dobře.


A tak jsem dnes ráno sedla a napsala všechny ty pocity, které jsem si v noci vybavila, které se objevují průběžně a nemizí. Vypsala jsem se z toho všeho. A pak jsem si řekla, že by to nebylo fér, a zase všechno smazala. Nedokážu to napsat tak, aby to neznělo hloupě, sentimentálně a přepjatě – což nechci. Máš silný instinkt a bezpochyby sám víš, co a jak. Kdysi jsi změnil mě, mé představy i sny. To už mi zůstane, i když jsme dávno v jiných sférách. I kdybys zase zmizel, jako už tolikrát, ten otisk, jako už tolikrát, nic nedokáže zasypat.


„I do not attempt to deny that I think very highly of him – that I greatly esteem him… I like him.“ (Austen, J.: Sense and Sensibility)


Líp bych to neřekla.


Tož tak.


 

komentářů 6

Filed under Bludička brodivá

6 responses to “Pod víčky

  1. Moc krásně napsaný….

  2. Alka

    Ti, na něž myslíme, kteří jsou nám blízcí, nás zraňují nejvíce a nejčastěji. Nesplňují naše (nesmyslná) očekávání. Odpouštíme jim a očekáváme, zraňováni. Vše se to vaří, bublá, víří v našem emotivnu. Je to pak přesně tak, jak asTMA píše 🙂

  3. asTMA

    Tofu: Děkuju.Alka: asTMA nepíše o zraňování, naopak.

  4. SilverGhost

    Nikdy bych nevěřil, jak moc může potěšit dopis, který nebyl odeslaný – a vlastně ani napsaný.

  5. Alka

    Ach jo, píšu nesrozumitelně. Tvůj text je psán v rovině vědomí a rozumu, superega, které si nakonec ty podprahové proudy nevědomí, podvědomí atd, ty pramínky, potůčky, říčky, veletoky i oceány emocí od jitření a zraňování po zhojení převede do formy co nejjednodušší a nejpříjemnější svému vědomí. Všechna ta kvanta emocí se ale trochu takovému převodu brání, takže člověk úplně cítí ty zlomky vět, které se derou na prsty, a útžky, ano, útržky, je to jak neřešitelné puzzle, nesestavitelné, nevyslovitelné. Jako skutečná poezie. Cítíme její nedokonalost a trochu se za ní stydíme, za její syrovou a otevřenou bezprostřednost. :-)Je to teď srozumitelnější !? :-))) No dobře, už mlčím….

  6. asTMA

    SilverGhost: Kdyby to tak vydrželo. Ale já píšu-nepíšu často, tak třeba se to někdy vrátí. :o)Alka: Nerozumím skoro ničemu kromě spojek a předložek, ale mám to teď i u jiných textů, takže Tebou to nebude. :o)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s