Já…

… a můj blog. Výjimečně netajuplně – to pro lepší orientaci.

 


Dělám věci podle svého.


Poslouchám muziku, která mě baví, dívám se na filmy a seriály, které mě baví, pokud to stihnu, vzpomenu si, mám čas a chuť a tak. Jím, co mi chutná, piju, co mi chutná, co mi nechutná, tomu se vyhýbám, i když někdy z racionálních důvodů podlehnout musím. (To, že se tohle teď bude trochu měnit, sem nepatří.) Převážně nepiju alkohol, vůbec nekouřím, neberu drogy. Ke všemu tomu mám své osobní důvody, které sděluji těm, jimž je sdělit chci. Převážně lidi za pití, kouření a fetování nekárám. Těm, na nichž mi obzvlášť záleží, vysvětlím svůj postoj. Ty, kteří dokázali seknout s kouřením, upřímně chválím a obdivuji jejich silnou vůli.


Snažím se nelézt lidem do života, nekritizovat, neorganizovat, neovlivňovat, neovládat. Snažím se pomáhat, pokud jen můžu. Ne vždycky se to podaří, přirozeně. Najdou se tací, kteří toho zneužívají – toho jsem si vědoma. Pokud překročí určitou mez, nedokážu v tom pokračovat.


Věřím na osobní svobodu člověka – na svobodu rozhodování sama za sebe, na svobodu být tím, kým jsem, na svobodu projevovat své názory, na svobodu volit (a tím nemyslím zdaleka jen volby politické).


Nemám ráda konflikty, vyhýbám se jim – nejen těm, které se mě přímo týkají, ale i těm, které se dějí kolem mě a jichž jsem svědkyní.


Nemám ráda lakomce, žárlivce, ovladače druhých, bezcitné lidi, podvodníky, zloděje, pokrytce, lidi, kteří ubližují ostatním, vejtahy, ty, kdo mají za všech okolností pravdu a poslední slovo, kdo jsou zákeřní atd.


Mám ráda lidi přiměřeně citlivé, podle mých měřítek vtipné a zábavné, přemýšlivé, laskavé, přímočaré, moudré, velkorysé, přiměřeně sebevědomé, ty, kdo něco opravdu umějí, atd.


Ráda čtu, mám ráda texty nehledané, přirozeně plynoucí, myšlenkově i jazykově bohaté, ale bez násilné květnatosti, leckdy i ostré jako břitva. Mám ráda nedořečenosti. Mám ráda happyend i špatný konec – vše má své místo. Mám ráda knihy a filmy, které naznačí, ale nevysvětlí podrobně celý vtip tak, aby ho pochopil i prosťáček. Mám ráda prostor pro vlastní hledání.


Mám ráda zvířátka. Netýká se to „žoužele“ – to nejsou zvířátka, to je fujtajbl. Vlastnila jsem postupem času pár potkanů (možná proto, abych v sobě potlačila dětskou fobii z myší), jednoho anduláčka, který bohužel nevydržel příliš dlouho, a nyní dvě kočky. Mám ráda kočky i psy, ačkoliv se říkává, že lidi jsou buď pejskaři, nebo kočkaři (což není pravda, leckde mají obojí). Psy i kočky jsem milovala od dětství, vždycky jsem chtěla mít cokoliv z toho. Trošku ale myslím vedli psi. Dětskou touhu po bezpodmínečné náklonnosti a neustále projevované lásce vystřídala dospělejší spokojenost s náklonností projevovanou sporadicky, ale o to vědoměji a cíleněji. A proto zvítězily kočky. Ovšem psi jsou mi nadále blízcí – a vědí to.


Nejsem spokojená se sebou samou (po všech stránkách) a v nepravidelných intervalech podnikám pokusy s tím něco udělat. Nesnáším stagnaci a zatuchlý status quo, snažím se posouvat dál, i když se někdy nechám událostmi dočasně udolat.


Podle určitého testu jsem mírně extrovertní, resp. o pár procent převažuje extroverze nad introverzí. S tím bych asi polemizovala, o spoustě věcí nedokážu mluvit ani psát. A mluvit ani s nejbližšími. Pravděpodobně proto píšu tak, jak píšu. Jinak psát neumím, nechci a nebudu.


Nejsem vyrovnaná osobnost, pronásledují mě záchvaty bezuzdného veselí i hlubokého smutku. Částečně to souvisí s událostmi, částečně s počasím, s ročním obdobím a s hormonálním cyklem. Smutky jsou převážně zvladatelné, nejsem tak labilní, abych se krájela na kusy. Bezuzdné veselí zvladatelné nebývá – a většinou to snad ani není žádoucí.


Někdy bývám marnivá, malicherná, ješitná. Když si to uvědomím, snažím se tomu aktivně bránit. Můj obdiv mají ti, kdo žádnou z těchto vlastností nemají.


Existují věci, které se mě dotknou, ačkoliv obecně nejsem příliš velká netýkavka. Umím se omluvit, umím se stydět, červenat, litovat svých činů a zamyslet se sama nad sebou. Umím přiznat svůj omyl, i když ne vždy mám potřebu s tím všechny jednotlivě seznámit.


Vcelku dobře ovládám mateřský jazyk a jeho pravopis. Mohu se svobodně rozhodnout a záměrně použít „chybu“, páč se mi to prostě líbí. Nejsem neomylná, stane se, že udělám chybu nezáměrnou – když myšlenky cválají rychleji než prsty, když jsem unavená, když se překlepnu, jsem nepozorná. Ve většině případů poznám, kdy někdo dělá chyby z neznalosti, což mě popuzuje. Pokud někdo dělá nárazově chyby záměrné, umím záměr ocenit, je-li na místě. Udělá-li někdo chybu z nepozornosti, jsem tolerantní.


Jsem do značné míry naivní a důvěřivá. Nemám ráda, když toho někdo zneužívá. Na druhou stranu je mi nepříjemné, když mi někdo násilím otevírá oči.


Nejsem rasistka, mám sice jistou dosti hloupou fobii z dětství (o dětských legendách asi napíšu jindy a samostatně), ale vím o ní a snažím se ji potlačit.


Mám svoje slabosti, neřesti, úchylky, zvláštnůstky. Tak jako každý. O některých píšu, o jiných mlčím. Když na to přijde, jsem demagožka a extrémistka (v argumentaci, především ve při z legrace; také se tomu říká ode-zdi-ke-zdi). Naopak ostře vyhraněné postoje zaujímám k máločemu. Snažím se v zásadních otázkách nepodléhat citům na úkor rozumu – ne vždycky se to daří. Ale zkouším to.


Píšu si blog tak, jak to cítím. Někdy vesele, někdy smutně, někdy naštvaně. Leckdy tajuplně. Někomu to může vadit, někdo jiný rád hledá a domýšlí. Je to můj styl, patří to ke mně; o spoustě věcí bych bez toho nedokázala psát.


Čtení blogů je věc dobrovolná. Nikdo není k ničemu nucen. Pokud vám má tajuplnost vadí, maximum, co pro vás mohu udělat, je to, že napíšu, že mě to mrzí. Případně poradím, abyste šli tam, kde píší jasněji, srozumitelněji a čitelněji.


Moje myšlenky a názory mohou být předmětem kritiky. Buďte ale prosím tak laskaví a nepodsouvejte mi myšlenky, názory a výklady svoje. Vede to k nedorozuměním. Většinu věcí na požádání vysvětlím, aby nedocházelo k omylům. Dávám však přednost dotazům prostým, bez zjevných či skrytých ostnů.


Na tomto blogu se ve stopovém množství vyskytují i ironie a sarkasmus a také soukromé žerty, platné pro omezený počet recipientů. Měnit to nehodlám. Je-li to pro vás nepřijatelné, platí výše zmíněné.


A nakonec – čas od času si dovolím luxus cizího slova. Většina z nich je k dohledání ve slovnících cizích slov. Anebo se zeptejte. Já vám to ráda řeknu. A smát se vám nebudu.


Děkuji.


 

komentářů 15

Filed under To jsem vám chtěla říct!

15 responses to “Já…

  1. Výborně!Potvrzuji, že ani na moment to nepřestalo být srozumitelné. Ale teď mi poraď, co budu dělat s tím sklípkanem, co jsem ti ho koupil k vánocům a on už se na tebe moc těší. Jak mu to vysvětlím?

  2. asTMA

    Sklípkannení žoužel! Vysvětli mu, že musí počkat do Vánoc. A že bude bydlet se dvěma kočkami, tak ať trénuje bojové sporty.

  3. smilla

    milá astmo, dívám se z okna do jedné z posledních letních bouřek a říkám si, že většinu těchto tvých vlastností dávno znám… jednak z tvého psaní a jednak od sebe 😉

  4. asTMA

    Milá Smillo, venku už přestává být bílo a já si říkám – že mě to vlastně ani nepřekvapuje. :o) Jen bych si přála, aby těch podobností bylo víc. ;o)

  5. Hua!Máš můj obdiv. Nedovedu si představit, že bych zvládla takhle dlouhý popis sama sebe… 🙂

  6. Alka

    Nemohu si pomoci, ale musím tu pravdu vykřičet do celého světa : asTMA není dokonalá !! (neustále se z ní line jakési atypické světýlko (:-)

  7. allora

    "Moje myšlenky a názory mohou být předmětem kritiky. Buďte ale prosím tak laskaví a nepodsouvejte mi myšlenky, názory a výklady svoje."Předpokládám, že chápeš, proč mě obzvlášť od tebe tato věta potěšila 😉

  8. Jak to máš v hlavě, tak na jazyku. Vyplázni to na ně!! Já si to tady moc ráda čtu a obdivuji tvou pokoru ;o)

  9. asTMA

    Christine: Překvapila jsem sama sebe.Alka: Kdyby to bylo jen světýlko, ó, jak bych juchala!Allora: Chápu. Myslela jsem si, že pokud se tu stavíš, něco k tomuhle připodotkneš. :o) Díky, žes nepoužila slovo "pobavila". :o)Kyklop: Děkuju.Tofu: Děkuju. Kéž by to všechno bylo tak pěkné. Nejsem ani zdaleka tak pokorná, jak bych být měla – viz odstaveček o marnivosti, ješitnosti a malichernosti.

  10. allora

    Ale no tak, vzdyt na "baveni se" neni nic spatneho. Predpokladam, ze je lepsi u psani ci steni denicku se bavit nez vztekat, plakat ci hledat za kazdou veci hejno skrytych vyznamu, ktere tam obcas ale autor jaksi neda ;-)Ale pro klid dusi nasich…koutky ust se mi pri cteni onoho odstavce k usmevu roztahly, to zase ano 🙂

  11. Paželv

    Stejně Ti nikdy nezapomenu, jak jsi mne v bolestném roce 2002, kdy naše země tolik trpěla povodní, takovým elegantním a profesionáním způsobem naučila zmáčknout PET lahve!

  12. asTMA

    Allora: Na druhou stranu autora potěší, když čtenář odhalí aspoň jeden skrytý význam, který tam pracně dal. :o) Myslím, že víš, jaké pobavení jsem měla na mysli. :o) A přirozeně jsem předpokládala, že k tomu bude i ten pobavený úsměv. :o)Paželv: Paželvíku! Ty si to pamatuješ?? :o) Tak to jsi mě dostal! :o) Já už ani nevím, že to bylo roku onoho. Děkuji za milé osvěžení vjéčnej pámjati. :o)

  13. Aika

    tady to zní strašlivěbolestně.. :-(( řekla bych… že obdobnou nemilou zkušenost mám nejen já, ale i pár lidiček okolo :-(( Přežij! 🙂

  14. tláča

    No jasněééé 🙂 a komu se to nelíbí, ať si (že jsi to ty) ****l políbí :))))). Zum wohl a na život.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s