Léčebnou kůrou se prostě musíte nějak prokousat

Hňostroje a mnozí další efektové


První pracovní popoludnie a pod+večer. Útulný kamrlík. Hlava na hlavě. Se mnou šestero. Panšéf JakoRA mě uvedl, usadil, zaúkoloval a jedeme. Žádné úvodní potřásání pravicemi nebylo, není čas. Vyznej se sama, asTMO. Po levici pan Šestiočko, po pravici pan JakoRA, vedle něj paní Metuzalémová, v zádech slečna Tichá a paní Nakyslá. Práce kopa, tempo svižné, ruch neustálý; tiché a soustředěné prostředí pouhým snem. Za oknem se snášejí první vločky, pak druhé, třetí, páté, padesáté… Radostná vyhlídka na cestu domů. Zimní pohádka. Tichá noc. Kluzko. Série dalších zranění. Možnost dobarvit zbytek těla… Radši ani nemyslet.
V systému se překvapivě orientuji, ač mezi čtyřhodinovým školením a pracovním dnem uběhlo cca 14 dní. Je to fajn, je vcelku intuitivní. Pan JakoRA před odchodem vyslovuje zdráhavou pochvalu. Prý jsem se do toho překvapivě rychle vpravila. Ach jo. Nebudu mu vykládat, jak se liší dny po týdnu odpočinku od dnů beze spánku s velehorami práce. Nakonec to není jeho věc.
Do pracovního ruchu sem tam cinkne nějaká ta perla. A jich je požehnaně. Čas od času někdo temně zahudrá tichou či hlasitější kletbu. Jojo, tomu se tady asi nevyhneme. Ignoranti a hlupáci vadí všem. Rozhovor pana JakoRA s jedním takovým mě přenesl o pár let zpátky, kdy jsem si nad podobným týpkem rvala šediny já.
Postupem času okolí řídne, končí služby, lidé odcházejí. Slečny Tiché jsme si skoro ani nevšimli. Panšéf se rozžehnal trochu usouženě, má toho moc. Paní Nakyslá se srdečně rozloučila s paní Metuzalémovou i panem Šestiočkem, halasně jim popřála hodně štěstí v novém roce a mně neodpověděla na pozdrav. Závěry prozatím nedělám. Nakonec jsme osiřely jen s paní Metuzalémovou. Pan Šestiočko se kdesi toulal. Paní Metuzalémová je milá stará dáma. Na svůj věk úctyhodně bystrá a činná, pročež k ní mám úctu a nebudu si z ní dělat legraci. Možná to bude chtít posílit trpělivost, bývám překotná a někdy mám tendence opravovat přeřeky a doplňovat věty, které na mé gusto plynou příliš zvolna. Společně jsme doválčily až do konce mé služby, po jejíž dobu se nic zvláštního nestalo.
Sněhový poprašek pokrýval chodníky a jiskřil ve světle lamp. Anděl v bílé říze.
Nohy mi nepodklouzly, tramvaj nevykolejila, nebe nespadlo. Domů jsem dojela v relativním zdraví (nebo spíše tak – nebylo mi nic, co by mi nebylo už při odjezdu do práce).

Tak zase v úterý.

komentáře 3

Filed under Odstíny šedi

3 responses to “Léčebnou kůrou se prostě musíte nějak prokousat

  1. Trochu života do toho umírání! To bude dobrý, uvidíš 🙂

  2. asTMA

    Umírání? Dobrý? A já si myslela, že to píšu docela optimisticky! :o)

  3. asTjojo to je tak pozitivní až toho anděla vidím:-))))))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s