Zmije na mé hrudi

Nezapomněnka

 


Přicházívá to v nestřežených chvílích. Stačí malý podnět. Nejlepší je to za nocí, kdy sklízím plody svého několikaletého svědomitého úsilí. Klubko hadů, stočených do klubíčka kdesi za hrudní kostí, se bleskově rozvine a zahryzne se nespočetnými jedovými zuby do nitra.
Ne, není to infarkt. I když – v přeneseném slova smyslu… Na jakýchsi vnitřních cévách se ukládají nánosy špatných vzpomínek a křivd, skutečných či zdánlivých, na tom tak docela nesejde, a ve chvilce oslabení se někde objeví na první pohled neškodný shluk podnětů. Ten dorazí do ztluštělého místa a normálně se šprajcne. Okolí sevře prudká a bolestná křeč. Nicméně já tomu říkám hadi.
Znáte takové to „odpustím, ale nezapomenu“? Když jsem to kdysi čítávala, přišlo mi to takové zlostné, naschválníčkovité – tak jo, teď jako budeme dělat, že dobrý, ale nemysli si: já na to budu myslet a předhodím ti to, kdy to jen půjde. Vrtěla jsem nad tím hlavou a původce takových výroků jsem si snad i trochu ošklivila. Za nocí, jako je tato, se mi ovšem myšlenka na selektivní amnézii, na všechny věčné svity neposkvrněných myslí a na laskavou sklerózu zdá neobyčejně vábná. Já jsem tu větu nevyřkla. Ani jsem si ji nemyslela. Já to jen prožívám. Nelovím to jako argument, kdy se mi to hodí. Naopak. Mám to zamčené někde hluboko, aby to ústy neprosakovalo ven. Za nocí, jako je tato, dvířka zamčená na tucty závor a patentních zámků líně zívnou do ticha a probudí hady. A hadi zatnou zuby…

 

1 komentář

Filed under Bludička brodivá

One response to “Zmije na mé hrudi

  1. Laura

    Víc než dobře!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s