„Kdy už konečně začneš psát pozitivně?!“

obořil se na mě P~O místo pocelu na přivítanou.


Chabě jsem se bránila koťátky a jinými neplechami, ale asi má pravdu. Píšu málo pozitivně. To je nutno změnit. Takže začnu dnes!

+ + + + +


Brno se blíží a můj sexy jazz-alt mě neopouští. Na druhou stranu mě až na drobné výkyvy opustily chmury. Ráno jsem v sobě vykřesala i trochu nezdravého cynismu, čímž jsem splnila svou měsíční kvótu a teď už zase můžu dál vesele předstírat, že jsem vlastně hrozně dobromyslná a laskavá osoba. Díky pokušiteli z největších mi hlavou zní muzika, pobrukuju si Freddieho part, páč je mi hlasově bližší, a snažím se to zahnat nějakou jinou hudbou.

+ + + + +


Trochu s obavou jsem vyrazila na nákup. Slibovala jsem, jak budu po Brně pobíhat div ne jako laňka, a teď od soboty chrčím doma a ani se nehnu, kdo ví, jak to se mnou bude? Třeba se tam historicky znemožním! Ale obavy jsou liché jako vy-víte-co. Kráčela jsem křepce, u vědomí toho, že kromě protivných prodavaček na mě bude čekat i neprotivný Nejmilejší, a do kroku jsem si pozpěvovala. Vzala jsem to od Barcelony přes Sicut locutus est až po Lullaby of Birdland (když už ten jazz, že). Ano, obecně se lidé, kteří si na veřejnosti pobrukují, považují tak trochu za podivíny, ale kdo by se o to staral? Málem jsem se rozesmála, když jsem na přechodu pro chodce zaslechla, jak si protijdoucí dívka brouká nějakou svoji oblíbenou.

+ + + + +


Billo De-Billo. V jednom slušném městském obvodu udělali z jednoho slušného obchodu paskvil. Prskali jsme rozhořčeně a znechuceně po celou dobu nákupu, ale proprskali jsme se až do veselí nad ložnicí. Ještě tu obří tašku aby nainstalovali, jak říkala Vobluda, a bude to skvost nad skvosty!

+ + + + +


Breaking the Dreams. Jak říká Albus Brumbál a po něm Honza Jícha, nestačí prodlévat v snách a zapomenout žít. A tak se mi povedlo prolomit sny a přemigrovat do jiných. Projednou zase napsáno v hlavě skoro do poslední čárky. Jen ten Rudolf, chuderák, se pořád někde krčí, prošvihl svůj čas, kdy byl jeho příběh vyrytý v hlavě, a teď se jen z času na čas připomíná. Bude to chtít hodně úsilí a mám strach, abych to tlakem nepoškodila. Ale ten dnešní, ten možná stihnu do soboty.

+ + + + +


Někdo nakousal šňůru od sluchátek. A bezpochyby i leckteré jiné šňůry. A Lady to teda nebyla, ta je nad podobné zhůvěřilosti povznesena. Raubíři se perou, olizují, chodí se mazlit jako na běžícím pásu, tančí mi po klávesnici i po notebooku, loví fotbalisty i kurzor myši, mouchu, provázky všeho druhu, prostě žijí pestrým a bohatým životem. Perou se spolu stejně tiše a výkonně jako Macík, kdepak nějaké hysterické ječení, kdeže. Pěkně všechny síly soustředit na boj. Drsík začíná být opravdový drsoň, nad škádlítkem vyhrává na celé čáře a dokáže zběsile vyšplhat po sisalovém kmeni až na horní větev klidně 15x za sebou, s neztenčeným úsilím. Ohromující. Člověk nepochopí, kde tu energii bere. A má znepokojivý zvyk – když se nechá hladit, snaží se mě okusovat. Ale blaženě. I když, jak vědci, já i dr. Bimboo dobře víme, vrnění může znamenat i vyjádření velmi bolestných pocitů. Tak nevim.

+ + + + +


A tohle je pro dnešek pozitivně všechno!


+

komentáře 2

Filed under Odstíny šedi

2 responses to “„Kdy už konečně začneš psát pozitivně?!“

  1. tláča

    PpaznakO uspokojen ?

  2. Paželv

    Utekl mi nějaký zásadní Vobludin výrok! Můj život je v prdely! Prosím prosím, sděl jej nám všem, abychom jej mohli následovat jako tykev!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s