Poslední den v PRZA

pro tento rok


Původně to měl být poslední vůbec. Ale nový vývoj si jaksi vyžádal přehodnocení stanoviska. Někam si člověk sem tam musí jít trošku spravit chuť. A tady je společnost div že ne vybraná.

Mistr Štůček naléhal – musíte to ohlídat, asTMO, spoléhám na vás! Taková důvěra je zavazující (a svazující). Dřu jako mezek, žehlím jako o život, svoje i cizí, hlavně ať je to všechno včas a co nejlíp! Slečna Nepovímová je hlučná jako obvykle, na druhou stranu si teatrálně zacpává uši, kdykoliv něco řešíme kolektivně. Div že nesyčí. Pánbu zaplať, že netuší, že mistr Štůček spoléhá na mě. Je tam dýl a všechno ví líp! Nová slečna Radilová je nepřehlédnutelná, má vlasy růžové jako žvýkačka (a Tonksová) a vskutku trochu zmatkuje, přesně jak mistr varoval. Ale zdá se být milá. Stejně jako jsou milí pan Kytka a pan Davídek, perspektivní mladíci, jeden hlučný a drmolivý, druhý rozvážný a tichý. Pan Kytka je, jako vždy navzdory svému jménu, poněkud cítit, jako by slavil silvestra už kolik dní a nepřevlékal se. Pan Davídek má u mě vroubek, věnoval mi před Vánoci Stehy a stehování a tajně mi propašoval do batůžku zpět šedesát korun, které jsem mu za výtisk vytouženého časopisu vnutila. A to tak mazaně, že jsem na to přišla až doma. Nicméně věnoval mi Ahmeda, hudbu, která mě drží už od narozenin, takže je mu odpuštěno a oplátku si ještě promyslím. Venkoncem to dnes byla poklidná služba, až na neustálé řešení speciálních silvestrovských a novoročních štychů – ještě že je to jen jednou do roka. Pravda, pan Kytka projevil znepokojivé sklony k temnotě. Slečna Nepovímová si protivně pobrukovala a hrála karty. Slečna Radilová zmatkovala a pan Davídek přišel se dvěma akademicky zapeklitými švy, kvůli kterým budu nějaký čas hůř spát. Ale v časném odpoledni mě třikrát poctil svou návštěvou krásný pan Horňanský se sametově hnědýma očima a působivým zevnějškem, což celému dni dalo ve výsledku úplně jiný rozměr. Studený pan kreslíř o poznání roztál a choval se téměř vstřícně a zdvořile. Nakonec, když jsem šla umýt zašpiněnou skleničku, abych mohla konečně vyrazit na cestu domů, byla bych přísahala, že jsem na chodbě potkala pana Goču, kdybych ovšem nevěděla, že to je vyloučená věc. Byl-li by dotud přítomen v téže budově, byl by nám stále o dvě patra nadřazen.
A tak nám skončil letošní rok, paní Millerová.

Napsat komentář

Filed under PRZA

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s