Progresivní

asTMA on the road

Nejmilejší po mně zkoumavě pokukuje, naprosto vyvedený z míry, a z očí mu kouká temné podezření. Ona má milence! Jinak to není možný! čtu v tom pohledu zcela zřetelně. Ne, není to tím, že mám nový účes. U toho ví přesně, proč to dělám. Ale tyhle novoty, to je jiná!

Totiž abyste tomu rozuměli, já jsem otřesně konzervativní. Nerada měním svoje návyky; když se mi něco osvědčí (čti když to aspoň nějak funguje), muselo by se stát nevímco, abych se od toho odchýlila a zkoušela jiné cestičky. Ono je to teda taky podložené neblahými zkušenostmi. Třeba takové cestování. Když se já rozhodnu dobrodružně vyzkoušet nějakou jinou trasu, než je pro mě obvyklé, většinou to skončí tak, že se projedu po světě a cesta se mi prodlouží klidně i o několik hodin. (To se tedy stává jednou za dlouhý čas – ale já taky jen jednou za dlouhý čas seberu odvahu nastoupit jinam, než bylo v plánu. Těmhle dnům říkám cestovatelské a druhotné oběti této mé úchylky – zpravidla Nejmilejší a máminka – už jsou zvyklé a reagují na to s maximálním porozuměním.)

S ohledem na uvedené zkušenosti je snad pochopitelné, že se bráním zuby nehty všem změnám tras, dopravních prostředků, steziček, pěšinek, silnic a vůbec všeho, co s dopravou a přesuny souvisí. Nejmilejší to ví líp než kdo jiný. Co přemlouvání ho stálo jenom to, abych se naučila sem tam zajít až za roh o zastávku dál, když jedu z práce domů, protože tam jede vhodných tramvají víc! Zpěčovala jsem se jako vzpurné dítě (kdo ví, co je tam za rohem za neznámou divočinu?!) a před očima jsem měla obrazy v živých barvách – asTMA bloudí mlhou a po dlouhých týdnech znovu překračuje 70. rovnoběžku…

A teď zničehonic tohle! To, že jsem místo tramvaje v nouzi párkrát hupla do autobusu, protože je to rychlejší, to ještě unesl, i když se tvářil poněkud zaskočeně. Když jsem v pátek vítězoslavně přišla domů a fanfarónsky mu oznámila, že jsem vymyslela, že bych někdy mohla zkusit jet do práce nebo z práce vlakem, protože ten je od nás na Silverghostově nádraží* za 3-4 minuty, zatímco tramvají se do stejných míst dostanu nejdřív za 25 minut, upadla mu čelist a posléze celý upadl do mdlob. Možná měl děsuplný pocit, že mě cestou domů (zatrolené cesty!) někdo vyměnil! Ovšem když jsem předevčírem přišla s tím, že už tak doopravdy jezdím, zesinal a pak jeho tvář vystřídala všechny barvy duhy.

Od té chvíle mě zpytavě pozoruje, rádoby nenápadně se vyptává, kdo dnes vlak vypravoval a jestli přišla (nebo snad přišel?!) průvodčí, a v hlavě se mu patrně honí všechny životní jistoty. Kterápak asi půjde na špalek jako další?! A já mlčím a jen se tajuplně usmívám. Pravdu totiž znám jenom já! ;o)

*Všechna nádraží by se měla jmenovat podle některé význačné osobnosti, která na něm alespoň jednou v životě možná bezmála vystoupila!

 

komentářů 14

Filed under Odstíny šedi

14 responses to “Progresivní

  1. zcr

    Gratuluji k pražské dopravní integraci!

  2. asTMA

    Mod.: Děkuji. :o)zcr: Děkuji. :o)A radši nebudu vyprávět, kolik let mi trvalo, než mi došlo, že když máminka jede do Prahy a máme se sejít na Masarykáči, je rozumnější přistoupit v Bubenči a svézt se s ní až tam než jet půl hodiny dvěma tramvajemi. :o))

  3. Kyklop

    AsTMO,jsem zvědav, jak se Nejmilejší bude tvářit, až mu řekneš, že do práce začínáš lítat! Zcela s Nejmilejším soucítím! 😉

  4. asTMA

    Kyklope, obávám se, že tak, jak se tváří každé ráno, když v klasickém astmím chaosu letím do práce. :o)))Já s ním taky soucítím. A obdivuju ho. já už bych mě…! ;o)

  5. Atypicky světlá TMA překročila svůj vlastní stín:)

  6. asTMA

    misstriss: Nepřekročila, přeletěla vlakem! :o))

  7. zcr

    A k podezření z milce měl pan Nejmilejší i jiný důvod než pokročilé užití PIDu? Například to, že ač Ti cesta trvá mnohem kratší dobu, přicházíš domů stále ve stejný čas? ;-]

  8. asTMA

    zcr: :o)) Zpátky zatím jezdím potupně tramvajmo, většinou se trefuju mezi vlaky a do časů, kdy tramvaj zrovna jede. A člověk holt neodolá. To ranní vypravování se dá zacílit mnohem přesněji. :o)A domů přicházím pokaždé v úplně jiný čas, z toho se nepozná vůbec nic. :o)))

  9. Chudák Nejmilejší!Milence ajzboňáka, že se nestydíš :))))))

  10. asTMA

    Raven: Když on má takový roztomilý… kleštičky! ;o)))))

  11. Kleštičky?Bacha, aby Tě neskřípl :))))

  12. Kyklop

    Raven + asTMAJá myslím, že asTMA už od dětství milovala „koloťuky“!

  13. asTMA

    Raven: Skřípu já. Zuby.Kyklop: Jo, protože mě vozí v mašinkách.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s