Jiný řeky

A jeden malý, maličký zázrak


Půl roku jsem tam nebyla. Všechno je jinak, monumentálnější, přestěhované z našeho podkrovního klídečku do epicentra. Přivítání srdečné. Šeré vyhlídky na budoucnost lehoulince rozptyluje Zlomrňous. Znovu připomínám, že kdykoliv bys chtěla, stačí říct, můžeš třeba i nárazově, kdykoliv, jakkoliv. A to jsem se sama ani nezeptala. Potěšil mě, přes všechny hořkosti, které ve mně kdysi vznikly. A je to jedna z možných pěšinek, kdyby to všechno prostě nějak nešlo. Stejně tak Jája, rovnou mi jednu zakázku napařila a další můžou přijít kdykolivěk. Ulevilo se mi. Paní Rmutná, která po mně převzala moje malá miminka, děkuje a nenásilně naléhá – Nechcete se vrátit? Všem je tu smutno, chybíte nám. A tohle byste si neměla nechat utéct, nikdy nevíte, co bude. Má pravdu. I když jsem tehdy vlastně odešla jednak z lopaty hrobníkovy, jednak právě proto, že nikdy nevím, co bude. A ty koleje už mi trhaly kolečka na cucky. Je fajn vědět, že je kam se vrátit. Mistříčci vypadají dojatě, hned se zaradovali – Ty se vracíš? A už by mě posadili, ať se do toho rovnou pustím. Ne, kluci, nevracím se, zatím. A hned tak se naplno určitě nevrátím, ale trošku možná přece.

 

V kabince zavřená je Rusalka. Během pauzičky vylézá. Kdysi jasně modré oči trochu vybledly a zvodnatěly, vlasy jsou maličko řidší a méně zlaté, než bývaly. Jestli mě někdy pro někoho bolelo srdce, byla to ona. Dlouho byla sama, trochu začala pít. Pak jí umřel tatínek, v oboru pojem. To už měla pár měsíců přítele. A netrvalo dlouho, možná měsíc? možná dva?, probudila se ráno a v posteli vedle ní už vychladlé tělo. Přítel ve spánku zemřel. Člověk ze zoufalství snadno pomate se. Úplně přestala být spolehlivá. Měla přijít, nepřicházela, telefon nebrala. Za dvě hodiny dorazil další člověk. Prý viděl Rusalku, sedí asi tři sta metrů odsud u krajnice na zemi a je opilá pod obraz. Anebo přišla, jenže nemohla ani artikulovat. Byla miloučká, usměvavá, moc se omlouvala, že se to zrovna dneska tak nevydařilo, a my jsme ji poslali domů, co nejšetrněji, ale s hrůzou, jak to teď uděláme, když termíny jsou neúprosné. Pak se po Rusalce země slehla. Občas jsem si na ni vzpomněla, co asi dělá, ale neměla jsem odvahu se ptát, neřkuli ji přímo pozvat. Někdy se ale zázrak stane. Zase se vrátila do oběhu. Našla hodného muže, dostala se z toho začarovaného kruhu, dala se dohromady a má dvě malé děti. Je spolehlivá jako hodinky, snaživá, vstřícná, ochotná. Trochu jako vyšisovaná fotka, ale ten základ zůstal stejný. Je milá, je šikovná. A dá-li pánbu, je z toho venku. Udělalo mi to obrovskou radost.

 

 

Bylo mi včera nečekaně fajn.


 

 

komentáře 2

Filed under Odstíny šedi

2 responses to “Jiný řeky

  1. To je moc dobře:-)Mně je dnes nečekaně nefajn.

  2. asTMA

    Mod.: Doufám, že jak to přišlo, tak to odejde. Nečekaně a rychle. A že bude líp.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s