Modřinka s modřinkou

To by se v Paželvově domě nestalo!

 

Vyděšeně sebou tloukla o sklo ve vchodových dveřích. „Kudypak ses sem dostala, cácorko?“ ptám se překvapeně a ona zakmitá křidélky a splašeně se rozletí k oknu v mezipatře, kde dál marně zkouší prorazit hlavičkou špinavé sklo. Otevřu vchodové dveře, postavím mezi ně pytel s odpadky, aby se nezavřely, a pomaličku jdu do mezipatra. Holčička modřinka freneticky popojíždí po skle, vypadá jako obrovský barevný komár. „Neboj se a vyleť ven, ty truhlíku,“ mluvím na ni potichu a ona se opravdu odpoutá od okenní tabule. Jenže, zmatkářka hloupinká, letí výš k prvnímu patru, ne dolů ke svobodě, a pak v panice vší silou vyrazí k oknu. Jenže okno nevyrazí.

Zhroutila se na zem a tam sebou sotva cukla. Hrklo ve mně – proboha, co teď? Co když si něco udělala? Beru to otřesené tělíčko opatrně do obou dlaní, lehýnce sebou trhá, ale jen malinko. Svírám ji co nejjemněji, abych neublížila, ale aby se náhodou nevysmekla moc brzy, než budeme venku. Konejšivě na ni mluvím a nesu ji k zlatici před domem. Leží mi v dlaních jako nepatrně oživlý kamínek, je lehká, lehoučká, jako by v těch pírkách nebyl ani miligram čehokoliv pevnějšího, než je vzduch a pápěří. Vevnitř se třesu hrůzou – co s ní teď budu dělat? Musím ven, a navíc, vzít ji domů – co tam s ní? Vzpamatovala by se a omlátila se pro změnu o naše okno. Nebo by některý loupežník proklouzl do kuchyně a chytil by si tuhle zbrusu novou hračičku, do které může zatnout ostrý dráp.

Hladím klubíčko pírek opatrně prstem, no tak, maličká, seber se trošku! Podsunu jí prst pod pařátky a na druhý pokus se na něj posadí. Jenže sedí, choulí se, očka přivírá, zobáček pootevřený, a nic. „Holčičko, vzpamatuj se trošku, co já teď s tebou?“ Přistrčím ji k větvičce zlatice, pojď, přelez si tam. S trochou pobízení přehmátne, chytne se, přitiskne se hlavičkou k druhé snítce, očka přivřená, zobáček napůl. Bezradně postávám, znovu ji pohladím – ani náznak pokusu o útěk, ani stopa po prudším ptačím pohybu. Hlavou se mi honí černé myšlenky – kdo ví, jak dlouho sebou mlátila o to okno vevnitř. Může být úplně vyhladovělá, navíc ten otřes, co když se nesebere? Co když tady tak bude sedět, přijde některá z venkovních šelmiček a popadne tu snadnou kořist?

Vracím se ke dveřím, beru pytel s odpadky, zamykám a pytel házím do popelnice. Pak se obrátím ke křoví. Sedí tam. Pořád. Už vypadá trošku normálněji, otáčí hlavičku, mrká, kouká po světě – kouká na mě. „No, tak šup, utíkej domů, na co čekáš?“ Zamžiká, pootočí hlavičku – a sedí. Ona sedí, já stojím, hledíme na sebe. Co když nemůže lítat? Co když si něco pochroumala? Dumám bleskově, co s takovým nadělením. Najednou kolem proběhne pejsek a pár kroků za ním kráčí starší paní. Jé! Udělá potěšeně, když zjistí, že stojím jen pár centimetrů od droboučkého ptáčka. Sýkorka poplašeně práskne do křidélek – a kde je jí konec?

Od konečků vlasů až po špičky palců u nohou mi projede úleva. Usměju se na paní a říkám: „To mi odlehlo. Ona sebou tloukla u nás na chodbě o okno, hrozně se praštila a vypadala, že má otřes mozečku. Už jsem se bála, že to nerozdejchá.“ Paní mi dojatě úsměv oplatí: „Tak hlavně že to dobře dopadlo!“

Večer to vyprávím Nejmilejšímu. Vrtá mi hlavou, kde se tam to ptáče vzalo. Nejmilejší pokývá hlavou: „Jo, ony tam létají tím papundeklem pod námi.“ Strnu. Že mě to nenapadlo? Když jsme ještě bydleli o patro níž, mívala jsem občas strach, když jsem odcházela z domu. Cosi o patro výš kradmo šramotilo, jako by tam někdo byl, někdo, kdo tam nemá co dělat. To až po přestěhování jsem zjistila, že tam opravdu je něco, co tam co dělat nemá. V mezipatře se už před drahnou dobou zřejmě rozbilo malé podlouhlé sklo nad oknem. A tabulky jsou drahé – šikovný pan domácí, hlava otevřená, to promptně opravil – vlepil do rámu izolepou lepenku, ve které už jsou po těch letech díry a mezírky, takže tam tak šustí a chrastí. A modřinky jsou maličké, klidně se tudy protáhnou dovnitř, nešťastnice…

 

 

1 komentář

Filed under Odstíny šedi

One response to “Modřinka s modřinkou

  1. To by se u mne stát nemohlo!Ve sklepě mám po povodni zachráněných dvacet původních tabulek speciálního skla na opravu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s