O originálech

a neumělých napodobeninách


Učila nás angličtinu. Tedy, jen jeden rok. Nicméně nejen mně se zapsala hluboko do paměti. Velmi štíhlá, velmi pěkně a vkusně oblečená, vždy na vysokých jehlách, vždy pečlivě nalíčená a načesaná, vždy v oblaku příjemné nevtíravé vůně, vždy chic. Obličej neměla klasicky krásný, po pravdě řečeno (přinejmenším z mého pohledu) ani neklasicky, nicméně byla to osobnost a uměla ze sebe krásnou udělat.
Na škole to byl neobyčejný zjev. Vedle všech těch usedlých mamin s oteklýma nohama a dozvuky totalitní trvalé na kebulkách zářila jako kometa. Mně její přístup nesedl, v lecčems byla až příliš laxní či studená, takže mi přišlo vhod, když nám ji vyměnili za mnohem lidovější a mně mnohem sympatičtější ženku, menší, zaoblenější, hubatou a vtipnou. (To, že nám ji tím pádem sebrali jako češtinářku, čímž mi zásadně zpozdili nalezení správné cesty, sem teď nepatří. Zase kdybychom ji neměli na tu angličtinu, kdo ví, co by bylo dnes?) Na druhou stranu spolužačka R. mi na sebe na srazu prozradila, že teď učí angličtinu tam, kde za času onoho působila máminka. A že ji k angličtině přivedl právě ten jeden rok pod vedením Komety, která pro ni tehdy ztělesňovala nedostižný ideál britské aristokratické elegance. Inu, cesty osudu jsou nezbadatelné.
V kabinetě s Kometou seděly dějepisářka Jablůňka, maminka spolužáka Slavného, němčinářka a tělocvikářka Almara a ještě jedna dvě další osoby. Bylo pozoruhodné je sledovat, jak při řeči mávají pracičkama úplně stejně jako ta éterická kráska z jiného světa. Jenže to přeháněly, vypadalo to násilně, neobratně, postrádalo to tu ladnost a nenucenost. A dělaly to furt. V jednom kuse. Ne jako ona, která tohle gesto používala jen v určitých momentech pro zdůraznění svých slov. Neustále mlely rukama, jako by doufaly, že kdosi kdesi řekne pár kouzelných slov a ony se rázem promění v tu nedostižnou neodolatelnou modlu. Už tehdy mi to připadalo směšné. A bylo mi jich i trošičku líto. Už tehdy jsem si řekla, že se budu ze všech sil snažit, aby se mi tohle nestávalo taky. Abych neústrojně nepřebrala nějakou manýru a neztrapňovala se zbytečně jakožto hloupá nápodoba.
Tu a tam o to zakopnu. Třeba když někdejší kamarádka Myš od jisté doby začala při vyprávění čehokoliv jakože vtipného nasazovat tón, pohyby těla a mimiku, jako by z oka vypadla Halině Pawlowské. To by mě vzal čert.
A nejde jen o gesta a obličeje a tón hlasu. Nacházím to i jinde a jinak. Čtu cos pěkného, umného a tak nějak znepokojivého. Má to švih a styl. A takovou zvláštnůstku, která se tu a tam objeví. Má své místo, má svou funkci, dodává textu typický nádech. A najednou mi docvakne, co mi to připomíná. Cosi, co čítávám už dlouho. A co se v posledním čase nějak změnilo. Jakési neústrojné vymknutí, všude, kam se podíváš. To, co jinde působí svou náhlostí a nahodilostí, je tady jako pěst na oko, našroubované na úplně jiný styl, v množství větším než obrovském. Jako když místo špetky pepře, jež pikantně podtrhne chuť polévky, nasypeš do litrového hrnečku čtyři celé pytlíky.

A jíst se to věru nedá.


komentáře 2

Filed under Setkání a srážky

2 responses to “O originálech

  1. a co když jen o inspiraci, nebo šířenou módu.. vůči „horlení proti napodobování“ jsem byl vždycky dost ostražitý.

  2. asTMA

    Drahý waidersi, móda je pěkná věc. A „horlení proti napodobování“ je mi zpravidla cizí.Ale řekni, přijdou-li náhle do módy bytelné pobité kovbojské pásy s pouzdry na pistole, připadne Ti jako pouhá inspirace a šířená móda, když si dáma vezme své obvyklé romantické letní šatičky s velkými zářivými květy a elegantní střevíčky a pak si vezme tenhle pás a dá si ho kolem boků, a pak ještě jeden, ten si omotá kolem paže, druhý kolem předloktí, na druhé ruce totéž, a ještě se jeden vejde kolem krku, a ještě dva na břicho, tam je přece místa!, a nad prsy, a na každou nohu aspoň pět! Já nevím. Pro mě se najednou ze zajímavé zvláštnosti stávají čtyři pytlíky pepře a pohled na květované šaty už mi to taky neposkytne, nejsouť ani pod tím vším koženým okutím vidět.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s