Jeden den asTMY Vladimirovny

Just another day in paradise


Nechce se mi. Ukrutně se mi nechce. Nechce se mi vstát, nechce se mi jet do Prahy, nechce se mi do sprchy, nechce se mi do PRZA.

Nakonec vstanu, nakonec se osprchuju, nakonec jedu do Prahy. Nakonec jdu do PRZA.

Každý krok mě stojí obrovské úsilí. Zatímco vleču ztěžklé nohy a ztěžklé tělo, ve ztěžklé hlavě se honí těžké myšlenky. Nakonec převládne jediná představa. Přijdu tam. Vyčíhám vhodnou chvíli. Pak na osiřelý stůl Mistra Štůčka položím odznak (vstupní kartu) a služební zbraň (PČP ráže .93, rok výroby 2007) a tiše se vytratím. V dostatečné vzdálenosti od PRZA mu pošlu stručnou sms: Uz mi nikdy nepiste a nevolejte. Nebudu zvedat telefony, nebudu číst maily, nebudu reagovat na sms. Zmizím z pokřiveného světa PRZA a v klidu dožiju v ústraní.

První hodinu šiju pořád dokolečka jeden steh, uvnitř úplně zplihlá a zároveň zuřivá, neb pan Kytka a pan Davídek pořád dokola melou o nějakém zápasu a já se nemůžu soustředit. A do toho hlaholí paní Kolečková, jen paní Radilová je podivuhodně zticha, vzdor své jindy pronikavě slyšitelné povaze. Pak se ve mně rozhostí klid a docela to jde.

V 19.19 prohlásí pan Davídek, že už jen 40 minut a nastane to! Optáme se, copak že to. A on, že bude 20. (0)9. 2009, 20.09. Zavrtá mi to v hlavě. „Pane Davídku, za 40 minut bude 19.59!" udeřím naň káravě. „Svatá pravda," přitaká zahanbeně ten urostlý hoch a plaše sklopí oči. V 19.29 praví: „Tak odteďka za 40 minut!" Pochvalně kývu hlavou, tentokrát se věru neplete. V 19.55 zahajujeme odpočet. Pan Davídek pookřeje natolik, že navrhne smělou sázku – zdalipak do té slavné chvíle odejde celá zásilka nových jupek a fěrtošků, které mají být expedovány nejpozději ve 20.00?

20.09. Neskrýváme vzrušení: „Už je to tady!" „A copak to?" táže se překvapeně Mistr Štůček, který celou uplynulou hodinu proseděl v hlavní dílně šičů a šiček, a nemá tudíž o dosahu této chvíle nejmenší ponětí. „Je přesně 20.09, 20. 9. 2009!" oznamujeme mu důležitě, chvějíce se před velikostí tohoto slavného okamžiku. „Jé!" vyleká se spěšně Mistr Štůček. „Mám si honem něco přát?"

20.10. „Smažková, vy jste ještě pořád naživu? Tak se mi to nesplnilo!" neskrývá Mistr Štůček své zklamání.

Proč já sem vlastně lezu?

Zásilka jupek a fěrtošků to nestihla.


komentářů 6

Filed under PRZA

6 responses to “Jeden den asTMY Vladimirovny

  1. Protože je tam strašná sranda?Ne? Tak už tam nechoď! 🙂

  2. Je čas na PRZAácký masakr služební zbraní! (Ovšem musíš mít tu s pevnou vazbou, jinak by to bylo náročné 😉 )

  3. asTMA

    Laura: :o)Raven: Se Ti řekne. Zas udělá psí voči a já přiběhnu jako věrný voříšek…Kač: Zvážím, zda k tomu nevyužít větších kalibrů, např. Ak.SCS, nebo tak něco. :o))

  4. Není 93 spíš vzor? (To je s tlumičem Pilips, nebo bez?)

  5. asTMA

    JVjr: Dozajista budeš mít pravdu! (Tuším s, v pondělí to překontroluju.)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s