Píseň adventní

I jiné

 

 

Ještě během bektuskúlu jsem nasadila „S nebe jest vyšel", a teďka Michna. Nejdřív Píseň adventní, neb jest první v řadě. Ale pak jsem se honem chytla za přepážku a skočila na konec – O sv. Václavu. Pak přihodím Ludmilu (a podrbu za chlupatýma ouškama skoroTunu i skoroGomona). A pak… se uvidí. Možná si začnu broukat na čtvrtek na zahájení akademického roku tu novou, ve které hopkám od skorotenorového refrénu k sopránovému sólu (a s tím momentálním škrábáním v krku se mě trošku zmocňuje hrůza).

S Bubu v autě, vezeme uklidit bicí. A já poslouchám. O Upírce, která bývala jen Klíštětem, resp. Márinkou, jenže má splávek čím dál větší.

Možná odejde. Protože si neumí pomoct a musí svoje démony projektovat do všech kolem, kteří podle jejího nejhlubšího přesvědčení umí všechno dokonale, a ona nic. A do Bubu, vůči které už moc nedokáže zachovávat vlídnou tvář, jednak je jí nejblíž, a to ví kdekdo, že největší čočku od depresivních jedinců vždycky sklízejí ti nejbližší, jednak je to zářivý zjev, extrovertní, všeumělka, která ty věci neumí technicky dokonale jako Upírka, ale zato je podává s vervou a plným nasazením. Jak říká Eddie Izzard, to, jak člověka vnímají, je ze 70 % zjev, z 20 % zvuk a jen z 10 % obsah řeči (zde v přeneseném slova smyslu). Když někdo hraje výborně, leč nevýbojně a roztřeseně, holt nikdy nebude pro publikum znít tak parádně jako ten, kdo se do toho opře s elánem a tryská z něj radost a dobrá nálada, bez ohledu na drobné chybky a přešlapy.

A možná neodejde. Možná Bubu dojde síla i trpělivost snášet to všechno a půjde sama. Ovšem pak nejspíš půjdeme všichni. Protože jak mi řekla Zvučná – beze všech se obejdu, jen bez tebe a bez Bubu ne. Zatím si to neumím představit. Nějak jsem si zvykla, asi, možná i proto, že se nechám přimět k čemukoliv – slíbila jsem si už na začátku, že pro Zvučnou to udělám. A nejen pro ni.

 

 

… a všechno to hraní za prachy a neslušný chování a všechny blbosti, co dělám, vždycky si pak v koutku duše říkám, koukej, Pane Bože, vždyť nedělám jen tohle, dělám i jiný věci, tak mi třeba něco odpustíš…

 

Zvláštní, jak to souzní. A já přemítám, jak je to s tou pravicí a levicí. Neděláme to ani jedna proto. Ale ani jedna si na to v nouzi neumíme nevzpomenout, když škemráme, ať to všechno nedopadne nejhůř. Tak snad se to tím neneutralizuje…


Napsat komentář

Filed under Allegria allegra

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s