Ucházení

Namlouvací rituály zaměstnáníchtivých (teatrum mundi)

Slečna Amy se uchází o novou práci. Já se také ucházím o novou práci. Pan Čolek potřebuje někoho rychle. Přišlo mu asi 28 lživotospisů za dva dny, přečetl si první tři a jedná – další číst ani nechce. Mládenec ze Severu se diskvalifikoval bydlištěm. Navíc, jak pravil velmi nekorektně pan Čolek, na tuhle práci jsou podle něj lepší holčičky, jsou takové pečlivější.

Slečna Amy byla v Americe, kde svým způsobem získala podobnou praxi jako já tady, v podobných žádoucích oborech. Vrátila se, protože práce bylo málo. Teď práci nemá. A tuhle chce. Nebo nějakou pořádnou. Nechce být na volné noze. Nechce o práci škemrat a čekat, co jí kdo laskavě uštědří. Chce mít svý jistý.

Pan Čolek chvátá. Pozdě nebylo včera, ale už někdy před měsícem. Jedna odešla založit rodinu, jiná nastoupila a velice se neosvědčila. Čas letí, peníze tečou jinam. Je třeba si popílit. A nespálit se podruhé. A tak pan Čolek dostal nápad. Slečna Amy i já se budeme týden zaučovat na starostroji, zkusíme se do té práce vpravit, jak rychle a dobře se dá, a která bude rychlejší, lepší a použitelnější, ta vyhraje. Cena útěchy obnáší zakázky a možnost za tu vítěznou tu a tam zaskočit, bude-li třeba.

Slečna Amy nechce žádnou cenu útěchy. Chce tu práci. Ne proto, že by jí byla kdovíjak nadšena. Potřebuje práci. A tahle je stejně dobrá jako každá jiná. Já také chci tuhle práci. Protože jsem jí nadšena. Práci potřebuju, hodně ji potřebuju, ale pomohla by mi i cena útěchy. Beru to tak, jak to leží a běží. Snažím se. A snažím se nemyslet na to, že slečna Amy možná tu práci opravdu potřebuje mnohem víc než já.

Pan Čolek nás seznámil. Teď prý jsme sokyně, ale zároveň by bylo fajn, kdybychom se jako spřátelily a kdybychom se to obě naučily a kdyby ta druhá mohla zaskakovat za tu první, až na to přijde. Slečna Amy se netváří, že by jí taková druhá cena byla kdovíjak po chuti. Slečna Amy se taky netváří, že by jí bylo kdovíjak po chuti, že má o práci soutěžit. Slečna Amy po mně zahlíží kapku nakysle, stojím jí v cestě k práci. Ne vysněné, ale použitelné. Já se na slečnu Amy usmívám. Ne nuceně. Prostě tak, jako obecně na lidi kolem. Jako na pana Čolka, který sice po nás chce takovouhle divočinu, ale má své důvody. A já ty důvody chápu a uznávám. I když mi z toho taky není veselo a jsem poněkud v rozpacích.

Slečna Amy je mladší, pohlednější, hubenější. Osobní sympatie půjdou úplně stranou, pravil pan Čolek, když jsem byla na nočním pohovoru. Věc spěchá a není čas na hrdinství. Jde jen o to, jak tu práci zvládnete. Přesto cítím určitý handicap. Na druhou stranu překvapivě necítím žádnou trému a nervozitu.

Slečna Amy taktéž nepije kávu a dává přednost čaji. Těch podobností je tolik, že je to k neuvěření. Ostatně těch odlišností také.

Mívám pocity nepatřičnosti. Pocity, že jsem někde jinde, než mám být. Vykolejení. Neskutečno. Mívám to na různých místech a za různých situací. Ze všech těch věcí nakonec sejde, a i když mě to možná chvíli mrzí, nakonec se ukáže, že je to jen dobře. Měla jsem takový pocit třeba ve Vysavači. Nebo před pěti lety, když se to všechno sesypalo a já jsem šla zkusit práci do jiné firmy stejného zaměření jako teď a jako předtím, ještě blíž k nám (už jsem se zmínila, že tohle mám docela dost blízko od domova?). Když jsem se hlásila o práci A. Když jsem dělala recepční ve firmě v Prahovísce. Když jsem… ale to sem vlastně nepatří.

A taky ty pocity nemívám. Prostě se někde cítím tak akorát. A tady a teď se ten pocit kupodivu taktéž nedostavil. Vklouzla jsem do toho baráku, do té židle, mezi ty lidi a vedle papoucha hvízdajícího jako čajník tak jako pod vyhřátou deku ve vlastní postýlce. A i když pro mě by cena útěchy nebyla tak špatná, už teď na mě doráží smutek, že se s tím místem za týden možná budu muset rozloučit.

Ale to si povíme, až to nastane.

komentářů 5

Filed under Odstíny šedi

5 responses to “Ucházení

  1. Drzim place, at pan Colek pozna, ze je lepsi zamestnat nekoho, koho prace bavi, nez nekoho, kdo potrebuje hlavne penize.

  2. lia

    Postup páně Čolka jeví se mi poněkud…neotřelý, ale jestli tě pocity takhle ujišťujou, měla bys být dobře – držím palce!

  3. Tak holčičko, drž se a koukej být pečlivější než slečna Amy!:-)

  4. Pk.

    Držím palce, abys našla tu správnou židli, ať už to bude kdekoli.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s